Neděle 4. prosince 2011 / Draško Vuksanović

Prezident Srbska Boris Tadić vyzval Srby, aby opustili barikády, a KFOR, aby nepoužívali násilí. Po čtyřměsíčním předhánění, kde v sázce je krom jiného svoboda pohybu Srbů na severu Kosmetu, se prezident Srbska rozhodl problém s barikádami vyřešit. Problém je ale v tom, že barikády pro Srby na Kosovu nejsou problémem nýbrž prostředkem, kterým se snaží zabránit KFOR a „kosovské administraci“ odříznout je od státu, v němž odjakživa žili.

(Ne)vyslovené vysvětlení v pozadí tohoto prezidentova apelu zní, že je třeba splnit vše, co požaduje Západ (eufemisticky nazýván „mezinárodní společenství“), neboť, proboha, „nemůžeme proti celému světu“. Takto zobecněná propozice není argumentem, ani nevyplývá z realistického přístupu k otázce barikád.

Zaprvé, protože u tohoto problému se nerozhoduje o osud zmíněného „světa“, a za druhé, pokud bychom vycházeli ze skutečnosti, že Západ je silnější, pak bychom vždy, v jakékoliv možné situaci mohli dojít k závěru, že je nutné podřídit se čemukoliv, co se od nás žádá.

Pokud by se žádalo podminovat a hodit do vzduchu mosty v Bělehradě, znečistit vodovody v Srbsku či podobně, museli bychom nařízení uposlechnout, neboť, bože můj, proti takové síle se bojovat nedá. Proč by požadavek opustit barikády měl být výjimkou? A proč misi KFOR tolik záleží na tom, aby měla albánské celníky na „hranici“ se Srbskem?“

První otázka je ovšem rétorická, a ke druhé lze říci, že Západ chce uzavřít „státnost“ Kosova, opakovaně cestou mimo Radu bezpečnosti – od bombardování, přes vnucování Ahtisaariho plánu a angažování Eulexu, až po zavedení kosovského cla. Nyní je jasnější, co vlastně Tadić dělá. Prezident Srbska pomáhá KFORu vyřešit problém. Nám tedy zbývá jen vysvětlit, proč KFOR potřebuje pomoc srbského prezidenta. Je tak jasně vidět, že by použití hrubé síly proti Srbům na barikádách bylo zvěrstvo, jakým si USA a jejich spojenci nechtějí dělat reklamu, nebo to alespoň považují až za poslední možné opatření, kterému je třeba se vyhnout, jak jen to jde.

Srbové na barikády nedoputovali z Hamburku nebo Vídně. Oni už po generace žijí v Kosovské Mitrovici, Jagnejici, Zvečanu a na dalších místech a vesnicích na severu Kosmetu. Jsou to lidé, kterým jednoho dne bylo řečeno, že již nejsou ve svém státě, v Srbsku, nýbrž ve státě, kterému z Prištiny vládnou Albánci. Bylo by příliš, i pro Západ, střílet do nich jen proto, že se s tímto vnuceným osudem nesmiřují. Proto je pro KFOR, NATO, spojence, Prištinu … cenná pomoc prezidenta Tadiće.

Pokud je tento aspekt problému jasný, existuje další aspekt, který dřímá ve stínu a čeká, aby byl ozřejmen, až přijde jeho čas. Dokáže-li Západ mimo Radu bezpečnosti, za pomoci samotného Srbska uzavřít státnost Kosova, stane se to paradigmatem pro další kroky, a srbský stát bude politickou šaškárnou, od níž je možno žádat cokoliv – což už se svým způsobem i děje. Před několika dny totiž požádal předseda vojvodinské sněmovny Sándor Egeresi o změnu ústavy, a to takovou, kterou by severní srbská autonomní oblast (Vojvodina) získala zákonodárnou, výkonnou a soudní pravomoc. Pro neinformované, to co žádá Egeresi je nezávislý stát, nic víc a nic míň. Bez zapojení Rady bezpečnosti OSN, za Tadićovy dobré vůle a nátlaku Západu, mohl by Egeresiho požadavek, jak sám řekl, být realizován „přes noc“. Tuším, že v takovém případě by i novopazarský muftí pochopil, co má dělat.

Pramen:   http://www.nspm.rs/komentar-dana/kome-predsednik-pomaze.html

Překlad: nk