Pondělí 16. dubna 2012 / Gulšein Reufi Prlinčević

Jak byli Židé v posledních válkách vyhnáni z Bosny a Hercegoviny (BaH) a z Kosova a Metohije (Kosmet). V Prištině dnes nežije ani jeden Žid. Z BaH uprchli mezi prvními, aby neriskovali nový holocaust. Vyhánění z Kosmetu 1999 pod hrozbami albánských teroristů. O čem to tedy mluví Joseph DioGardi.1/ Temné mraky, které se rozprostřely před více než desetiletím nad bývalou Jugoslávií,

přivedly do neštěstí mnohé lidi různých národností. Protože tu umírali lidé rukama jiných lidí, jen proto, že patřili k národu, který je na tomto prostoru nežádoucí. Válečný chaos v 90. letech tak z Bosny a Hercegoviny a Chorvatska dal do pohybu dlouhé kolony uprchlíků směrem k Srbsku. Tisíce Srbů tehdy opustilo své domovy.

Jak byli Židé v posledních válkách vyhnáni z Bosny a Hercegoviny (BaH) a z Kosova a Metohije (Kosmet).

V Prištině dnes nežije ani jeden Žid. Z BaH uprchli mezi prvními, aby neriskovali nový holocaust. Vyhánění z Kosmetu 1999 pod hrozbami albánských teroristů. O čem to tedy  mluví Joseph DioGardi.^1/

Temné mraky, které se rozprostřely před více než desetiletím nad bývalou Jugoslávií, přivedly do neštěstí mnohé lidi různých národností. Protože tu umírali lidé rukama jiných lidí, jen proto, že patřili k národu, který je na tomto prostoru nežádoucí. Válečný chaos v 90. letech tak z Bosny a Hercegoviny a Chorvatska dal do pohybu dlouhé kolony uprchlíků směrem k Srbsku. Tisíce Srbů tehdy opustilo své domovy.

Tento exodus zasáhl i jugoslávské Židy, kteří už nikdy nechtěli zažít strašné události holocaustu v době 2. světové války, kdy zahynulo více než šest milionů Židů. Ti Bosnu opustili mezi prvními a většinou se vydali do Srbska.

První obrovskou pomoc jim poskytla židovská obec v Bělehradě. Jak zdůrazňuje tehdejší tajemník Svazu židovských obcí Jugoslávie Miroslav Grinvald, v tom období z Bosny a Hercegoviny dorazilo 1077 uprchlých Židů. Ihned jim bylo zajištěno odpovídající ubytování, jídlo, oblečení, obutí a vše ostatní, co bylo potřeba, protože mnozí přišli jen s taškou v ruce. Na takovouto pomoc bylo potřeba hodně peněz, které sami neměli. Narychlo přišla finanční podpora od Jointu, organizace, která pomáhá Židům po celém světě v takovýchto osudových chvílích. A tato pomoc trvá dodnes.

Protože situace v zemi byla pro všechny občany Srbska těžká - sankce, špatná ekonomická situace, válečný stav - rozhodli se mnozí odejít dál, do dalších zemí. Pochopitelně největší počet z nich (284) se odstěhoval do Izraele, 130 do Kanady, 104 do Španělska a některých dalších evropských zemí. Dnes, převážně v Bělehradě, žije 239 bosenských Židů. Jsou spolu se členy svých rodin, každý svým způsobem, vázáni na židovskou obec, která má kolem 3500 členů.

Miroslav Grinvald hrdě zdůrazňuje, že po všechna krizová a válečná léta židovská obec poskytovala materiální pomoc i lidem jiných národností, kteří trpěli v Bosně a Hercegovině. Tato pomoc se vyčísluje v milionech dolarů a trvá dodnes. Málo se ví o tom, že humanitární zásilky se často posílají do uprchlických center po celém Srbsku, kde jsou umístěni Srbové a další uprchlíci z Chorvatska, Bosny a z Kosova a Metohije.

Co je pravda?

Utrpení Židů pokračovalo i na Kosovu a Metohiji r. 1999, když pod hrozbami albánských teroristů museli i oni, spolu s dalším nealbánským obyvatelstvem opustit jižní srbskou provincii. Neštěstí vyhnaných z Kosova a Metohije bylo i jejich osudem. Do té doby bylo hlavně v Prištině kolem sta Židů, jejichž předci sem přišli již před pěti sty lety.^2/

Staletí trající golgota židovského národa je známá, ale současně se nesmí dopustit, aby se utrpení lidí zneužívalo a manipulovalo se jím kvůli politickým cílům. V těchto dnech bylo veřejně aktualizováno nedávné prohlášení bývalého kongresmana Josepha DioGardi, předsedy Albánsko-americké občanské ligy, který jako historickou skutečnost uvedl, že Albánci za druhé světové války zachránili velký počet Židů od nacistů a že Albánie a Kosovo jsou jediná místa v Evropě, která po druhé světové válce měla větší počet Židů než před jejím začátkem.

Předseda Svazu židovských obcí Srbska a Černé Hory Aca Singer o tom říká: „Skutečně mě toto tvrzení pana DioGardiho překvapilo, alespoň tedy to, co bylo odvysíláno v médiích. Ta tvrzení se vůbec nezakládají na pravdě. Jediné, co je pravda je, že někteří Židé za druhé světové války byli zachráněni na území tehdejší Albánie. To se dělo i v jiných zemích. My si vážíme každého činu z dobré vůle a každého druhu pomoci, které se tehdy Židům dostalo, ale nesmí se dopustit žádná manipulace tohoto druhu. Ví se, že způsoby zachraňování Židů byly v té době různé. Víme také, že existuje spousta Židů, kteří přežili i německé tábory, říká Aca Singer. Tyto skutečnosti potvrzují i historici, kteří se zabývali životem Židů na Kosmetu. Na tomto území před druhou světovou válkou žilo 551 především sefardských Židů a to v Prištině a Kosovské Mitrovici.

Živili se řemeslem a obchodem. O jejich utrpení na těchto prostorech během druhé světové války se údaje historiků shodují.

V židovském almanachu 1971 – 1996 se kromě jiného uvádí, že ti Židé, kteří při obsazení Němci a Italy byli v Prištině a Kosovské Mitrovici, byli vystaveni celkovému vyhnání a oloupení, čehož se aktivně zúčastnila albánská quislingovská moc. Na začátku dubna 1942 bylo všech zbývajících 88 Židů z Kosovské Mitrovice odvlečeno do tábora Sajmište v Bělehradě a nejhorším způsobem zavražděno.

Podobný osud zasáhl i příslušníky tohoto národa z Prištiny. Podle tvrzení historiků, ale i mnohých očitých svědků, byli roku 1942 zatčeni všichni muži od 15 do 60 let a odvedeni do táborů. Ženám a dětem, které po nich zůstaly, sousedé pomáhali, jak to šlo.

O motivech pro DioGardiho tvrzení není třeba dlouho přemýšlet. Je známo, že každý jeho pobyt v Prištině byl režírován jako příjezd velkého přítele, lobbisty a zastánce samostatného Kosova. Proto neudivuje, že se drží svých „historických skutečností“.

Zabírání majetku

Brzy po odchodu srbských sil z Kosova a Metohije v roce 1999 začal exodus Židů společně s dalším nealbánským obyvatelstvem. Aca Singer zdůrazňuje, že mnoho Židů nevidělo žádnou možnost, jak přežít na Kosovu a Metohiji, zvláště když velká většina byla v příbuzenských svazcích se Srby a dalšími neAlbánci.

Dnes v Prizrenu zůstala malá kolonie lidí, kteří jsou vlastně židovského původu. Avšak kvůli příbuzenským vztahům s Albánci se dlouho neidentifikovali jako Židé. Po všech událostech roku 1999 se ale označují jako skupina. Při kontaktech s nimi jsem jim navrhoval, aby zformovali obec, což odmítli, říká Aca Singer.

„V Prištině dnes nežije ani jediný Žid. Celé rodiny se odstěhovali. Na začátku politické krize nás bylo kolem stovky, bombardování jich zde zastihlo 70 a momentálně tu není ani jeden. Dnes, po více než čtyřech letech, v našem rodinném domě žijí nějací neznámí lidé a kteří, nevíme jak, získali právo vzít nám celý náš majetek“, říká předseda židovské obce v Prištině Čedomir Prlinčević, a dodává:

„Je to neštěstí všech lidí z Kosova a Metohije. To naše není o nic větší než ostatních, ale jde o to, nakolik je kdo připravený sdílet neštěstí s druhými, protože je pořád stejně velké, zvláště je-li vyvoláno kvůli dosažení něčích cílů. Chovali jsme se jako klidní a oddaní občané, jako lidé, kteří jsou součástí Evropy. Proto nás ani nenapadlo, že budeme muset ustoupit před KFORem.^3/ Byl to veliký omyl, protože ochrany před rozdivočelými albánskými bandami se nám nedostalo. Občané, pomineme-li organizovanou euforii albánského přivítání, přijali příchod KFOR v klidu, domnívajíce se, že to bude síla, která se bude řídit Rezolucí 1244 a ne, že se vše promění v politickou inkvizici zbylého nealbánckého obyvatelstva“, říká Prlinčević.

Takto se i Židé z Kosova a Metohije v červnu 1999 ocitli v „utečenecké oáze“ v Bělehradě, kde opět následovala všestranná pomoc židovské obce. I dnes, kdy se většina z nich jakžtakž v novém prostředí postavila na nohy, židovská obec i nadále poskytuje materiální a další pomoc.

Židovská obec z Prištiny byla celá přestěhována do Bělehradu a prakticky pracuje v „exilu“. Dodnes není vymazána ze svého registru, její předseda je ještě člen Předsednictva Svazu židovských obcí. Toto rozhodnutí potvrdil i sjezd Svazu. O návratu se v této chvíli vůbec nedá mluvit, protože všichni, kdo nemluví albánsky, jsou na Kosovu a Metohiji v ohrožení, říká Singer.

Velmi málo Židů z Kosova a Metohije opustilo Srbsko – jen jedna rodina, která se odstěhovala do Izraele. Ostatní žijí v Bělehradě a sní nedosněný sen, že se jednou vrátí do své vlasti. Realita je bohužel taková, že tento sen nedosněným asi už zůstane.

Černá statistika

V Království Jugoslávie před 2. světovou válkou žilo kolem 82 000 Židů. Za války zahynulo 82 procent z tohoto počtu, v Srbsku dokonce 85 procent.  Z prostoru bývalé Jugoslávie byl nejtragičtější osud makedonských Židů, kteří byli do jednoho odvlečeni do táborů a zabiti, říká Aca Singer.

Otištěno 1. 9. 2003 v Glasu Javnosti, Beograd

Zdroj:  http://arhiva.glas-javnosti.rs/arhiva/2003/09/01/srpski/T03083101.shtml překlad LN

^1/ Joseph DioGardi – republikánská poslanec, člen americké Sněmovny reprezentantů, zvolen za 20. newyorský okrsek s pomocí peněz kosovsko-albánské mafie, prezident Albánsko-Americké Občanské Ligy, vystupuje jako propagandista a lobbista ve prospěch mafiánské „nezávislé Republiky Kosova“,

^2/ Židé se na Kosovu a v Metochii usadili pod ochranou sultána po roce 1492, kdy byli katolickými vladaři vyhnáni ze Španělska,

^3/ KFOR – okupační jednotky NATO a některých dalších evropských zemí na území jižních srbských provincií Kosova a Metochie. Do podzimu 2011 byly jejich součástí i české a slovenské jednotky.