Úterý, 15. května / Břetislav Olšer

Navzdory tomu, že třetí tisíciletí je posr…ným nahoru a řítí se do ďablovi řiti, přece jen Česko sporadicky potkávají přívětivé okamžiky. Jedním z nich je fakt, že Marie Jana Körbelová ze Smíchova zvaná Madeleine Albrightová z Washingtonu s definitivní platností odmítla stát se prezidentkou Česka. Jak by jí to na českém trůně slušelo, o tom ať zapřemýšlí každý, kdo si přečte následující řádky. Byla vůbec první ženou v historii Spojených států, která zastávala funkci ministryně zahraničí. Tou se poprvé stala 23. ledna 1997. A také první Češkou.

Narodila se totiž jako v Praze-Smíchově. Nyní přeskočme pár desítek let dozadu. Byl jsem k ní nejblíže v roce 1993, teoreticky asi tak padesát metrů, když jsem se v New Yorku snažil o kontakt s ní v budově velvyslanectví USA, vypínající se přesně naproti mrakodrapu OSN. Těšil jsem se, jak si konečně odpočinu od své valašské spartakiádní angličtiny a že si popovídám ve své mateřštině. Nebyla doma, byla v Bělehradě…

Dnes už asi zapomněla na chvíle na postu velvyslankyně USA v Radě bezpečnosti OSN v letech 1993–1997, kdy OSN nedokázala nijak bezprostředně zasáhnout ve Rwandě, v níž se odehrávala děsivá genocida. Sama to komentovala nedostatečnými informacemi a nepřehlednou situací na místě, což prý znemožnilo přijmout účinnou akci. A co její působení v bývalé Jugoslávii, která se její židovské rodiny ujala po útěku před nacisty. Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Dobré je počíst si v její knize “Nejlepší ze všech možných světů”. Poutavá literatura faktu, zaujme třeba úryvek o bombardování Miloševičova Srbska vojsky NATO…

“V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. “Nevíme to určitě,” spustil, “ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě… Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž - čínské velvyslanectví… Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku…”

Ach, nezákeřný stát se jednou splete a hned jsou z toho pomlouvačné řeči. Taktéž o tom, že při rozsáhlé akci použilo NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby)^1/, i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný. BBC uveřejnila zprávu o tom, že v regionu údajně vlivem radioaktivity smrtelně onemocní rakovinou až deset tisíc lidí…

Vzpomínám si, jak jsem byl v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se počítaly škody po barbarských náletech. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem NATO. Během bombardování Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než 2.000 těchto bomb, které rozprášily 380.000 jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud nevybuchlo. Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty - školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a 6.000 jich bylo zraněno…

Za války v bývalé Jugoslávii jsem měl možnost mluvit s pobočníkem admirála chorvatského vojenského námořnictva Zoranem Pavlovičem, středoškolským profesorem ze Zagrebu, který dobrovolně narukoval do armády. “Každý druhý důstojník chorvatské armády byl Srb,” řekl a já s odstupem času chápu srbskou neudržitelnou pozici. “Původně padl návrh, abychom jejich děti a ženy internovali a tím je přinutili k rezignaci. Tento krok se však zdál nehumánní a tak jsme Srby prostě vytlačili z pohraniční oblasti Krajina a byl klid…”

Je skutečně Madeleine Albrightová moudrá žena? Pořád mluví dokonale česky. A také pragmaticky, tedy spíš farizejsky, resp. falešně: “Hluboce miluji Ameriku a věřím, že naše země je stále tou nejlepší na celém světě,“ říká, “ale na druhé straně jsme se stali nebezpečně nesoudnými. Říkáme - žádné atomovky, zatímco vlastníme největší arzenál na světě. Žádáme - respektujte právo, a přitom ignorujeme Ženevskou konvenci…”

Výstižné, co dodat, Maruško ze Smíchova…? Jak by nesla tento kříž na svých bedrech jako hlava českého státu? Třeba by ještě přidala další pokrytecké věty: “…Jdete buď s námi, nebo proti nám - hlásáme, bez ohledu na dopad našich akcí v Turecku a na Středním Východě. Varujeme - ruce pryč od Iráku, zatímco naše jednotky okupují Bagdád. Voláme - pozor na čínskou vojenskou základnu a vynakládáme na obranu tolik, co celý svět dohromady….”

Bla, bla, bla… Papír toho snese. Nejnovější výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější kosovský premiér Hashim Thaçi se asi vidí v “metodách” chorvatských Ustašovců; vydělal si nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských a romských zajatců. Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak napsal švýcarský list Tagesanzeiger.

Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha “Lov: Já a váleční zločinci” bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů. V roce 1998 zahájil Thaçi tajná jednání s americkými vyjednavači, v kontaktu byl s tehdejší ministryní zahraniční věcí USA Madeleine Albrightovou. Díky těmto kontaktům si vysloužil přezdívku “miláček Albrightové.”

Všemožné angažování na straně Albánců se tak v těchto dnech bývalé šéfce americké diplomacie Madeleine Albrightové na stará kolena vyplatilo. Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thaçim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na čtrnáct let od svého započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce… Inu, já na bráchu, Thaçi na mě…^2/

Ale, pojďme k příjemnějším věcem. Albrightová byla v Česku naposled loni na podzim, kdy Václav Havel slavil pětasedmdesátiny. Pozval si také svého dlouholetého kamaráda, saxofonistu své oblíbené kapely Plastic People Of Universe, Vratislava Brabence (68). Ten na večírku naplnil pověst nespoutaného hipíka. Nejprve laškoval s exministryní zahraničí USA Madeleine Albright (74), která z jeho vizáže byla totálně v šoku, pak do sebe naházel množství skleniček dobrého pití a při odchodu se seznámil s tím, jak v pražských Holešovicích působí gravitace. Pád naštěstí přežily jak jeho brýle, tak i saxofon. Jeho doprovod ve spolupráci s ochrankou posbíral nejen krabičku cigaret, ale také jeho saxofon a brýle. Starý hipík Brabenec ale vypadal, že na pády je zvyklý a seznámení s tvrdou zemí nijak nenarušilo jeho klid. Přičemž ovšem zřejmě neudržel svoji moč…

Bylo by vesele na Pražském Hradě pod taktovkou ženy, která má kolem sebe neustále hochy z mokré čtvrti. Václav Havel ale umřel a odhodlání jeho čechoamerické kámošky stát se českou prezidentkou povadlo. Prý u nás dlouho nežila a bylo by to divné, kdyby měla udělovat milosti a propouštět na amnestii vězně, které vlastně ani osobně nezná jako její přítel Vašek. Navíc by asi nepořídila ani s českou klasickou literaturou, když třeba Karafiátovy Broučky v USA ani nevzala do rukou, aby z nich četla svých vnoučatům. Je to prý velmi sexistická knížka; chlapi se v ní údajně na noc vždycky seberou a lítají si bůhví kde, zatímco ženské samy tvrdou doma…

Možná by si zpívala s Plastiky:

“Bílá koupelna dělá dojem márnice
je pokropena lidskou krví
na zemi tu leží skříňka, injekční stříkačka,
lahvička s heroinem,
dvě lidské, příšerně zkroucené uši
a mrtvý muž bez uší…”

Anebo Brabencovu hitovku…

“Sám sobě kurvou pane
šlapal jsem noční chodník
kolem polí a bál se
dvou stínů vlastních
který se ztrácely a znovuobjevovaly
mezi lampami…”

Třeba by se jí hodila jiná píseň, vhodná pro překlad, aby si ji mohla pouštět v sexistické Americe:

“Piju pivo žeru prášky
stejně sotva usnout smím
Ráno prodám prázdný flašky
Julie mi helfne s tím…”

Nebo by se věnovala svým dalším unikátním zálibám. Vyniká totiž „brožománií“, kdy si věšela do své klopy zásadně nějaké symbolické brože kýčovitého původu. Při setkání s Kim Čong-ilem si zase Albrightová připíchla výraznou brož ve tvaru americké vlajky. Na setkání s někdejším palestinským vůdcem Jásirem Arafatem si například vzala včelu jako symbol toho, že může být užitečná a hodná, ale může i bodnout. Na jednání s Vladimirem Putinem o problematice Čečenska si vzala trojici opic, které symbolizují rčení „nevidím, neslyším, nemluvím…“ Chtěla tím poukázat na lhostejnost Ruska vůči dodržování lidských práv.

Inu, Bože děkujeme, žes vedl úmysl Marušky tím správným směrem a nenechal český národ, aby se opět vydal do ulic na protest proti nové prezidentce ČR Madeleine Albright z Washingtonu…

Snímky z webu Ross Hedvicek; nástenka AgitProp…

^1/ někdy označované jako kazetové bomby

^2/ typické je, že Ipko založila Albright Group spolu s bratrem prvního protektora NATO na Kosovu Kouchnerem, při registraci s pomocí Kouchnera staršího vypudili ostatní zájemce o založení mobilní sítě na Kosovu a zároveň „zařídil“, že Ipko využije sítě stožárů informačního systému Kosovské energetické společnosti.

Zdroj: http://olser.cz/

Přetištěno s laskavým svolením autora.