Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 118 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




Visits today: 77
Visits total: 424061
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Jak se Srbové stali zlými hochy Tisk Email

Úterý, 3. září 2013 / Ana Otášević



Válku proti Srbům ve Francii schvalovali ti, kteří jsou pro-atlanticky orientováni, a jich bylo hodně jak na levici, tak i na pravici. Chtěli jsme být v NATO, a Kosovo bylo pro přežití tohoto svazu velmi důležité. S Kosovem NATO zcela změnilo charakter a ze štítu se přeměnilo v meč.


Čtrnáct let po bombardování Jugoslávie letouny NATO francouzský novinář Pierre Péan, autor knihy Kosovo: „spravedlivá“ válka pro mafiánský stát zkoumá pozadí této války především soustředěn na roli Francie. 

Větší část životní práce se věnoval odhalování pozadí francouzského vojenského a politického angažmá ve světě a patří k oněm intelektuálům, kteří se nebojí jít do konfrontace s převládající politickou vizí. Kvůli tomu vyvolávají jeho knihy ve Francii polemiku. Jedna z nich je kniha „Svět podle K.“ (The World According to K.) o Bernardu Kouchnerovi, bývalém francouzském ministrovi a administrátorovi Kosova a Bernard-Henri Lévym, nejhlasitějšími zastánci této vize na francouzské veřejné scéně.

Při práci na knize o Kouchnerovi byl zjitřen zjištěním o mediální manipulaci jako jedné z hlavních zbraní ve válkách v bývalé Jugoslávii. Péan se ujal psaní knihy o Kosovu a v ní nešetří ani média, ani intelektuály působící v médiích, ani „odborníky na Balkán“, jakým je např. Jacques Rupnik, ani státní špičku.

„Dnešní války jsou možné kvůli podpoře veřejného mínění. Bylo třeba tedy „pracovat“ na veřejném mínění, a to vyžadovalo zapomenout na roli Srbska v 1. a 2. světové válce. Vytvořena byla analogie s Druhou světovou válkou. Srbové se staly nacisty, Milošević novým Hitlerem, a ti kdo proti nim bojují, mají stejný název jako za 2. světové války – Spojenecké síly.“

Nebylo to snadné, protože Srbové byli na straně těch, kteří bojovali proti nacistům. Dokázat přeměnit potomky ustašovců v bojovníky za svobodu – na tom bylo třeba pořádně zapracovat.


Jak Francie zapomněla na značnou část našich společných dějin, zakládajících se na spojenectví, přátelství a společném boji?

To je ovšem velmi smutné. Je tady jednoduchá skutečnost, že lidé již neznají své dějiny. A veřejné mínění ovlivnili významné osobnosti, které se odvolávaly na velká témata, na lidská práva. Lidská práva jsou zároveň nejlepší a nejhorší věc. Kdo na světě může přijmout, že jeden národ, jeden stát provádí genocidu? Nikdo, samozřejmě. Vlivné hlasy jako je Bernard-Henri Lévy ve Francii hned povstali s prohlášením, že se koná masakr, genocida. Lidé to bez výhrad přijali, všichni krom nemnoha vzácných, kteří znají dějiny a kteří se tím zbývali.

Jedná se vždy o stejnou skupinu lidi jako jsou Bernard-Henri Lévy (BHL), André Glucksmann … Viděl jsem, jak to dělali v Africe. Pracoval jsem dost na Rwandě a paralela je zřetelná. Z Tutsiů udělali hodný, z Hutuů genocidní národ. Princip je stejný. Všechny ty vlivné hlasy, které jsou v plné harmonii s Washingtonem, nakonec zvítězily.


Jaká je role Francie v této válce?

Jedním z klíčových důvodů, proč se Francie zapojila do války na Kosovu je i to, že v té době započala proces integrace do NATO a vedla jednání o získání velení pro celé středomoří, počínaje Neapolí. V knize poukazuji na to, že to byla především válka Madeleine Albrightové. O válce rozhodla již na jaře 1998, a možná i dříve. Z francouzské strany ze začátku existoval odpor, ale ten dlouho netrval. Příklad války na Kosovu ukazuje tenký manévrovací prostor země jako je Francie v poměru ke Spojeným státům v kontrastu se všemi řečmi a jazykovými akrobaciemi politiků, kteří se snažící předvádět, jak jsou nezávislí.

Je to období, kdy se stále více opouští gaullistická vize, a s ní i zásady státní suverenity, národní nezávislosti, a kdy se Francie přiklání k proatlantické vizi. Pro válku byli ti, co jsou proatlanticky orientováni, a byli jak na levici tak i na pravici. Chtěli jsme být v NATO, a Kosovo bylo pro přežití tohoto svazu, jehož existence po pádu Berlínské zdi již neměla opodstatnění, velmi důležité. S Kosovem NATO zcela změnilo charakter a ze štítu se přeměnilo v meč, z defenzivní role se přešlo k útoku. Francie se zúčastnila války kvůli mezinárodní politice, pokusil jsem se však ukázat, že její vojáci nezapomněli dějiny a to, že Srbové byli historickými spojenci Francie.


Příslušníci zpravodajské služby (DGSE) však byli na opačných stranách…

Uvnitř Ministerstva obrany vládlo rozdělení na ty, kteří byli pro UÇK – tehdejší ministr obrany Alain Richard (nedávno jmenován „hospodářským diplomatem“ pro balkánské země, pozn. A.O.) spolu s příslušníky tajné služby, vedené generálem Rondotem, zatímco Vrchní velení bylo proti.

Rezoluce RB OSN č.1244 nepředpokládá nezávislost a ukládá, aby vojenské síly na Kosovu nebyly na straně jedněch či druhých, nýbrž aby udržovali mír. Vidíme však, že každá strana uplatňovala Rezoluci jinak. Francouzští vojáci měli zcela jiné instrukce, než anglosaští vojáci. Bezprostředně po Kumanovu se jednotky brigády „Leclerc“ několikrát ocitli na mušce britského SAS, který stál při jednotkách UÇK. Na základě svědectví francouzských vojáků o tom, jak se zachovali britští vojáci, jsem mohl rekonstruovat určité události, z nichž bylo patrné, že Američané a Angličané se zcela stavěli na stranu UÇK a Rezoluce 1244 je vůbec nezajímala. Uvedl jsem konkrétní příklady, kdy lidé požádali anglosaské příslušníky KFOR, aby je ochránili, a ti je nechali, aby byli zmasakrováni. Nic se neudělalo pro to, aby bylo zabráněno masakru a zločinu, neudělalo se nic pro nalezení viníků.

Všechny protiklady této války vyšly najevo, což nakonec vedlo k tomu, že francouzští vojáci v sebeobraně stříleli na ty, které školili příslušníci francouzské tajné služby. Je to zcela nepochopitelné a ukazuje celé pokrytectví této války a rozhodnutí se jí zúčastnit. Francie je země, ve které toto pokrytectví pravděpodobně vyplulo na povrch nejvíc.

Chirak mluvil o tom, že se mu podařilo zachránit civilisty, že zabránil bombardování mostů v Bělehradě …

Chirak věřil, že má při rozhodování více nezávislosti, než tomu ve skutečnosti bylo. Dva hlavní aktéři zpravodajské služby, které jsem potkal, Arnaud Danjean a Pierre Antoine Lorenzi tvrdí opak, že oni rozhodovali, které cíle budou zaměřeny. Oni sugerovali NATO, co má bombardovat.

V té době byli tito dva agenti mladí, Danjeanovi nebylo ani třicet let…

Velmi mladí.

A velmi bojechtiví?

Velmi bojechtiví. Chtěli Srbsko povalit na zem. Od okamžiku, kdy bylo jasné, že politici dají válce zelenou, zpravodajská služba žádá, aby navázala kontakt s Thaçim a jinými příslušníky UÇK. Vládl názor, že Francie pokulhává za Američany.

Tento kontakt byl navázán během konference v Rambuilet?

Byl to začátek. K tomu byli pověřeni Danjean a Lorenzi.

Od té chvíle francouzská tajná služba podporuje UÇK logisticky a vojensky?

Ano, školí Thaçiho gardu, spoluorganizují operace, všechny neznám, s perspektivou udělat z Thaçiho hlavního lídra budoucího Kosova. Tyto operace kolem Thaçiho probíhaly během bombardování a potom.

Danjean je dnes jedním z poslanců v Evropském parlamentu…

A má důležitou roli, má na starosti Odbor pro bezpečnost a obranu v EP (v rámci Zahraničního odboru EU). Velmi vztekle se postavil proti Dicku Martymu, kdy Marty evropským poslancům přednesl zprávu o obchodu s lidskými orgány.

Obchod s orgány je hlavním tématem vaší knihy…

Chtěl jsem ukázat, že ti kdo se po bombardování NATO dostali na Kosovu k moci jsou spojeni s organizovaným zločinem, a že jejich brutalita přesahuje všechno, co si lze představit. Můžu chápat, když Lorenzi a Danjean říkají, že je nezajímalo zjišťovat, odkud peníze přicházely. Ve všech válkách teroristé vydávaní za „bojovníky za svobodu“ mají peníze, které odněkud přicházejí. Ale tady se nejedná jen o klasický organizovaný zločin, o obchod s cigaretami, auty, palivem. To také existuje, ale ti jdou mnohem dál. Obchod s lidskými orgány je tak příznačný, že jsem ho vzal jako hlavní nit knihy, abych z jedné strany ukázal, o jaký profil lidí dosazených k moci jde, přesto, že se vědělo, čeho jsou schopni. Lorenzi a Danjean s tím byli seznámeni dlouho, alespoň od začátku roku 2003, o čemž svědčí dokumenty, které uvádím.

Jak je možné, že žádná vláda nereagovala a nezahájila vyšetřování o údajích, které vynesl Dick Marty?

Tato válka se vedla ve jménu hodnot a ve jménu morálky. Byla nezákonná ale údajně ospravedlněná, neboť prý bylo třeba zabránit genocidě. Jestliže by Západ přizal, že proti Srbům byly spáchány zločiny takových rozměrů, znamenalo by to zpochybnění jejich rozhodnutí, zpochybnění celé frazeologie, kterou používali, zpochybnění samotných důvodů války. Bylo učiněno všechno, aby se tato aféra utlumila a taková situace je i dnes. Kdyby se neobjevili dva švýcarští kamikadze - Dick Marty a Carla del Ponte, tak by se o tom všem už nemluvilo. Možná se jim skutečně podaří tento případ ututlat, ale narazí na překážky. Po Martyho zprávě, která je výsledkem vyšetřování vedeného Del Ponteovou, nebude jen tak možné všechno zastavit.

- - - - -

Zdroj: http://www.politika.rs/

Překlad vh