Reakce na sebe nenechala čekat. Tisk bosenských muslimů si vzpomněl, že Rusko v RB OSN zablokovalo rezoluci o „genocidě v Srebrenici“, vyhlašující Srby za „genocidní národ“. Černohorská sdělovadla Putinovu návštěvu vůbec nezaznamenala. Marko Milačič se obrátil k Putinovi a řekl: „Spojenectví Ruska a Černé Hory je dnes nevydařené, je to zločin před naší společnou historií, před předky i potomky. Chtěl bych vás pozvat do Černé Hory, Černohorci mají Rusko rádi a odpovědnost za ochlazení vzájemných vztahů nese výhradně vládnoucí režim Milo Ďukanoviče.“ Západní media se zabývala otázkou, zda bude Vučič nadále chtít svou zemi vést k integraci do EU. A je-li ještě možno považovat srbský režim za loajální k Západu.

V Prištině se rozhořčovali nad tím, že srbský prezident daroval hostu štěně Šarplaninského pasteveckého psa (Šar planina je pohoří v Kosovu). Prý měl být představen po albánsku jako Dardánský pes. Velkou nelibost kosovsko-albánských separatistů vyvolal Putin sdělením, že kosovská vláda přijala některé provokační akty zhoršující situaci, a to převedení bezpečnostních sil Kosova na plnohodnotnou armádu v rozporu s rezolucí RB OSN č. 1244. Rezoluce nepřipouští v Kosovu žádné ozbrojené útvary kromě kontingentu OSN. V Kosovu může být jen omezené množství srbské policie a pohraničníků.„Kde jsou?“ Ptá se Putin.

Na to hned reagoval Haradinaj „Aktivní přítomnost Ruska na Balkáně vyvolává destabilizaci. Avšak politika USA a NATO na Balkáně znamená více míru, stability a rozvoje. Posud se Bělehrad obrací na stranu bývalého SSSR, Kosovo naopak k euroatlantické integraci.“ Znamená to, že prištinský režim již vidí republiku v NATO. Haradinaj také prohlásil, že území Kosova a Albánie jsou nedělitelná.

V posledních letech Moskva diplomaticky, ale plánovitě a postupně posilovala spolupráci s Bělehradem, zvyšovala obchodní obrat (dnes 2 miliardy USD), po rozpadu Jugoslávie přezbrojovala srbskou armádu a odmítla uznat separatistickou „Republiku Kosovo“.

Po poslední návštěvě ruského prezidenta země uzavřely 25 dohod v ekonomice, energetice a dopravě. Byly potvrzeny úmysly podepsat dohodu mezi Srbskem a Eurasijsou ekonomickou unií, zvýšit dodávky plynu ze tří na tři a půl miliardy kubíků, zahájit stavbu srbské větve Tureckého proudu a zvýšit kapacitu srbského zásobníku plynu „Banatskij dvor“ z dnešních čtyřistapadesáti milionů kubíků na 750 milionů.

Ovšem hlavním výsledkem Putinovy návštěvy bylo zřejmě to, že Rusko slyšitelně prohlásilo: na Balkáně má Rusko historického spojence, na Balkáně má národní zájmy. Rusko se vrací do balkánské politiky.

Vučič okomentoval současné jednání: „Bez Ruska, bez síly Ruska v RB OSN nebudou přijímána žádná rozhodnutí (myšleno o Kosovu). Dříve než přijmu nějaké rozhodnutí, určitě se poradím s prezidentem Putinem. … Nedovolíme zničit Srbsko.“

Putin uděloval vyznamenání Vučičovi a přitom řekl: „Jsem upřímně rád, že mohu vyznamenat srbského prezidenta řádem vynikajícího ruského představitele, vojevůdce a diplomata Alexandra Něvského. V posledních tři sta letech byli nositeli řádu takoví bojovníci za svobodu Srbska jako Miloš Obrenovič a Nikola Pašič. Dnes je v seznamu věhlasných Srbů i jméno Aleksandara Vučiče.“

Lid Srbska ruského prezidenta uslyšel. Uvítal jej plakáty „Jeden ze tří set milionů.“ Je to staré srbské rčení z dob Jugoslávie: „Nás s Rusy je 300 milionů“. Dobré rčení.

Převzato z Fondsk.ru