(Forensic Science International, sv. 116, č. 2, str. 171-185,15 únor 2001)

1. Úvod

Během etnického konfliktu v Kosovu měla Svazová republika Jugoslávie (SRJ) a Evropská unie (EU) určitou pravomoc do tohoto konfliktu zasahovat. Jedním z opatření bylo vyslání týmu finských forenzních expertů (EU forenzní expertní tým, EU-FET), aby s mandátem EU zkoumali údajné masové hroby v této oblasti. Podle dohody o spolupráci mezi Ústavem forenzní medicíny Bělehradské univerzity (SRJ) a Katedrou forenzní medicíny Helsinské univerzity (Finsko), která byla sepsána v listopadu roku 1998, měl EU-FET v Kosovu zkoumat šest lokalit. Dvě z těchto lokalit byly prozkoumány v prosinci roku 1998 a zbývající průzkum byl plánován na rok 1999.

Dne 16. ledna 1999 ve vesnici Račaku, 32 km jihozápadně od hlavního města Kosova Prištiny, bylo  nalezeno 45 mrtvých těl. Každá ze stran etnického konfliktu měla svou vlastní verzi toho, co se stalo. Podle jednoho  tvrzení šlo o ozbrojené osoby zraněné v boji, podle druhého to byli civilisté, které zabily ozbrojené policejní síly. V návaznosti na předchozí harmonogram vyšetřování byl EU-FET vyzván k účasti na těchto šetřeních. Úkolem EU-FET bylo potvrdit nestrannost pitev. Od EU-FET se neočekávalo, že bude provádět zkoumání  místa činu,  osobních věcí či projektilů.

Vyšetřování nařízené okresním soudem v Prištině mělo odpovědět na šest otázek, které se týkaly: totožnosti obětí; příčiny, způsobu a času jejich smrti; okolností jejich smrti a přítomných posmrtných zohavení.

2. Materiály a metody

            EU-FET se skládal z vedoucí týmu, tří forenzních patologů, jednoho forenzního odontologa, pěti forenzních vyšetřovatelů, dvou rentgenových techniků, dvou pitevních laborantů, styčného důstojníka a tajemnice. Tým byl podporován dvěma finskými diplomaty. Veškeré vybavení, které EU-FET používal, bylo přivezeno z Finska, včetně rentgenu a přístrojů pro fotografickou dokumentaci a videodokumentaci.

            Ke zkoumání 40 mrtvých těl z Račaku došlo na Oddělení forenzní medicíny Prištinské univerzity, kam byla těla dopravena jugoslávskými úřady. Mezi 19. a 22. lednem bylo provedeno 16 pitev čtyřmi jugoslávskými profesory forenzní medicíny z Prištiny, Bělehradu, Niše a Nového Sadu pod dohledem dvou běloruských forenzních patologů. Od 22. do 27. ledna bylo pitváno zbývajících 24 obětí, 14 jugoslávskými experty a 10 týmem EU-FET. Každá z těchto pitev byla provedena pod dohledem jugoslávských nebo finských expertů a také běloruských forenzních patologů. 28. a 29. ledna provedl EU-FET externí ohledání 16 těl, která byla pitvána dříve.

            Než se začalo s pitvami, přidělily jugoslávské úřady tělům čísla, která neodpovídala pořadí pitev. V případě 16 pitev, které byly dokončeny před příjezdem EU-FET, byla těla očíslována RA-1, RA-12, RA-13, atd. EU-FET použil čísla RA-12-7025F až RA-13-7040F, která udávají pořadí jeho vlastního šetření. Podobným způsobem bylo označeno 24 těl, RA-27-7001F až RA-3-7024F, která byla pitvána za přítomnosti EU-FET.

            Dokumentace   metod,  které  EU-FET  použil   v průběhu šetření,   je   předložena v Tabulce 1. Jugoslávští i finští  forenzní   vyšetřovatelé   současně provedli   fotografickou dokumentaci  a   videodokumentaci  oblečení,  cizího  materiálu nalezeného uvnitř těl a nálezů    

Tabulka 1

Dokumentace výsledků zkoumání EU-FET^a

^a Nezahrnuje dokumentaci jugoslávských a běloruských expertů.

^b Zkrácená verze dokumentující pitevní metody a zásadní nálezy.

^c Dokumentace vnějších nálezů.

^d Připraveno jugoslávskými forenzními patology během pitvy před příjezdem EU-FET.

^e Připraveno během konečné práce v Helsinkách.

^f V jednom případě ohledání neprovedeno kvůli roztříštění hlavy.

učiněných v průběhu 24 pitev a 16 vnějších ohledání. EU-FET pořídil přibližně 3000 fotografií a natočil kolem deseti hodin videozáznamu.

            Forenzní vyšetřovatelé při pitvě fotografovali a natáčeli na video celkové pohledy na těla, jednotlivé detailní záběry každého poranění kůže, všechna vnitřní zranění, přehled zranění z různých směrů, s využitím sond pořizovali záběry ukazující dráhy projektilů. Oběti, které byly pitvány za přítomnosti EU-FET, byly do pitevny dopraveny oblečené. Byly fotografovány a natáčeny jak v oblečení, tak po jeho odstranění. Všechny oběti měly několik vrstev oblečení. Oblečení bylo odstraňováno vrstvu po vrstvě a dokumentováno jugoslávskými experty a finskými forenzními vyšetřovateli. Po zdokumentování byly šaty předány jugoslávským vyšetřovatelům, kteří provedli zkoumání osobních věcí. Oblečení 16 obětí, které byly pitvány dříve, bylo prozkoumáno během pitvy a nebylo zdokumentováno EU-FET.

            Používaným rentgenovým přístrojem byl Atomscope 803, filmy zahrnovaly Kodak TML1, TME1 a ENB1. Vyvolávacím přístrojem byl Flat Level 365. Celkový počet rentgenových snímků bez odontologických rentgenů byl 157. Každá z obětí byla prozkoumána finským forenzním odontologem, který zdokumentoval posmrtný stav chrupu a zaznamenal dentální charakteristiky do formuláře Interpol Disaster Victim Identification. Odontologické rentgenové vyšetření bylo provedeno přístrojem Philips Oralix 65S a použitými filmy byly Kodak DF50 a DF58. Vyvolávacím přístrojem byl Periomat 1304. Rentgenové odontologické zkoumání bylo provedeno v 37 případech, při každém z nich bylo pořízeno 8 snímků. Ve dvou případech oběti neměly zuby a v jednom případě byla hlava roztříštěná.

2.1. Autopsie

            Při kompletních soudních pitvách, které provedl EU-FET, byly použity standardní metody forenzní patologie, jež odpovídají souboru směrnic Spojených národů /1/ a Interpolu /2/. Během  vyšetřování  byl  vyplněn formulář  Interpol Disaster  Victim  Identification. Tyto

pitvy byly provedeny dvěma finskými forenzními patology pod dohledem dvou běloruských a jednoho jugoslávského forenzního patologa.

Veškerá střelná zranění, která byla na tělech nalezena během vnějšího ohledání, byla očíslována arabskými číslicemi, přeměřena a přesně popsána v pitevním protokolu. Byly zaznamenány známky kontaktní střelby nebo střelby z krátké vzdálenosti. Zranění byla ohledána morfologicky pouhým okem a lupou. Zdokumentována byla také všechna další vnější zranění, patologické nálezy, zvláštní identifikační znaky a posmrtné změny. Změřena byla výška obětí, věk a fyzický stav byl odhadnut.

            Po vnějším ohledání bylo provedeno rentgenové vyšetření. Při pitvách, které uskutečnil EU-FET, bylo celkově provedeno 73 rentgenových vyšetření. Hlava byla rentgenována při všech 10 pitvách, hrudník [thorax] v devíti, břicho [abdomen] v osmi, pánev [pelvis] v pěti, krk ve třech, horní končetiny či jejich část ve čtyřech a dolní končetiny či jejich část rovněž ve čtyřech případech.

            Při vnitřním ohledávání byly určeny dráhy projektilů a poranění orgánů (Obr. 1-3). Sondy byly použity na pomoc při určování směru střelných drah. Bylo zaznamenáno krvácení  a další znaky zranění intravitálního charakteru. Také byla zaznamenána další vnitřní zranění a patologické změny. Veškerý cizí materiál byl zobrazen rentgenem a následně vyhledán v průběhu pitvy. Projektily, fragmenty projektilů a další cizí materiál byl vyfotografován a natočen na video a následně odevzdán jugoslávským úřadům.

            Nálezy byly při ohledávání průběžně zaznamenávány a dokumentovány v pitevním protokolu. Dodatečně byla vytvořena schematická vyobrazení jednotlivých zranění. Vzorky pro histologickou analýzu byly odebrány ze všech patologických nálezů, běžným způsobem byly také shromážděny dva vzorky mozku, tři vzorky srdce,   plic, jater a ledvin, a stejně  tak  vzorky  z okrajů  střelných  zranění.  Histologické  vzorky  byly  připraveny v Helsinkách a analyzovali je titíž forenzní patologové.

            Pro toxikologickou analýzu byla podle možností odebrána periferní žilní krev, moč, sklivcový mok, části jater a obsahy žaludku. Analýza byla provedena ve forenzním toxikologickém oddělení Katedry forenzní medicíny Helsinské university mezi 1. a 9. únorem. Koncentrace alkoholu v krvi a moči byly měřeny v duplikátech dvěma metodami head-space plynové chromatografie.  Basické a kyselé drogy byly vyšetřovány z moči nebo

z jaterních vzorků s využitím automatizované tenkovrstvé chromatografické metody. Drogy

v krvi byly souběžně screenovány a kvantifikovány dvojitou kapilární sloupcovou chromatografickou metodou. Zneužívané drogy byly screenovány v moči imunologickou metodou.

            Vzorky krve a svalové tkáně byly shromážděny pro analýzu DNA, která byla provedena v DNA laboratoři Katedry forenzní medicíny v Helsinkách mezi 1. a 19. únorem. DNA byla extrahována ze vzorků za použití standardních laboratorních metod. Devět autosomálních mikrosatelitních oblastí (D3S1358, vWA, FGA, TH01, TPOX, CSF1PO, D5S818, D13S317, D7S820) a lokus pro amelogenin byly amplifikovány polymerázovou řetězovou reakcí.

            Oficiální dokumenty byly zkompletovány a konečné závěry byly sepsány v Helsinkách mezi 8. únorem a 5. březnem. Dokumenty zahrnovaly pitevní protokoly se závěrečnými zprávami, výsledky histologických, toxikologických a DNA analýz, shrnutí, nákresy vnějších zranění, nákresy směrů drah projektilů, rentgeny, fotografie, videozáznamy, forenzní odontologické zprávy a formuláře Interpol Disaster Victim Identification.

2.2. Monitoring

Čtrnáct pitev bylo provedeno jedním ze čtyř jugoslávských profesorů pod dohledem jednoho finského patologa a dvou běloruských forenzních patologů. Nálezy a hlavní závěry byly diskutovány s patology, kteří byli pitvě přítomni. Pitvy byly provedeny za použití standardních metod forenzní patologie a dokumentace byla podobná výše popsané.

            V jednom případě EU-FET odebral vzorek kůže pro mikroskopické vyšetření z okraje místa bez tkáně kvůli podezření na posmrtné poškození. Rentgenové snímkování bylo finskými techniky provedeno po vnějším ohledání těl. Rentgenovaná oblast byla určena forenzními patology, kteří prováděli pitvu. Celkový počet rentgenů v této skupině byl 60. Tyto rentgeny zahrnovaly v sedmi případech hlavu, hrudník v deseti, břicho v šesti, pánev ve třech, krk ve dvou a  horní končetiny či jejich část ve čtyřech případech.

            Finský forenzní odontolog provedl forenzní dentální vyšetření. Rentgeny byly pořízeny ve všech případech kromě jednoho, neboť oběť měla umělý chrup. EU-FET odebral vzorky pro analýzu DNA. Oficiální dokumenty zkompletované EU-FET zahrnovaly krátkou pitevní zprávu a závěry se stejnými typy dodatků, jaké byly i u pitev provedených finským týmem, kromě nákresů směrů drah projektilů, výsledků histologických a toxikologických analýz a formulářů Interpol Disaster Victim Identification.

2.3. Verifikace

            Pokud jde o 16 obětí, které byly pitvány před příjezdem týmu, vnější ohledání provedl EU-FET. Všechna poranění kůže byla prozkoumána a byly identifikovány netknuté vstupní a výstupní rány. Byly zaznamenány znaky kontaktní střelby či střelby z krátké vzdálenosti (Obr. 5). Jakákoli další zranění nebo posmrtné změny byly zdokumentovány. Nálezy byly diskutovány s jugoslávskými forenzními patology, kteří tyto pitvy provedli. Schematické nákresy, které byly připraveny během pitev, byly opětovně přehlédnuty. Na základě tohoto ohledání byl určen celkový počet střelných zranění. Pokud to bylo možné, směry drah projektilů byly vyhodnoceny. Ve dvou případech EU-FET odebral vzorek kůže pro mikroskopické vyšetření z okraje místa bez tkáně kvůli podezření na posmrtné poškození. V jednom případě EU-FET získal vzorek kůže, který byl během pitvy vyříznut z okraje vstupní rány.

            Všechna vnější zranění byla vyfotografována a natočena na video. Rentgenová vyšetření byla provedena v sedmi případech a celkový počet rentgenů byl 24. Rentgenové vyšetření bylo provedeno po vnějším ohledání a bylo založeno na vnějších nálezech. Hlava byla snímkována ve čtyřech případech, hrudník v šesti, pánev a krk v jednom a dolní končetiny ve dvou případech. Rentgenové vyšetření nebylo provedeno v devíti případech kvůli poruše rentgenového zařízení.

            Finský forenzní odontolog provedl forenzní dentální vyšetření každé mrtvoly kromě jedné, u které byla hlava oběti roztříštěná. Dentální rentgeny byly pořízeny ve všech případech kromě jednoho, kde hlava byla roztříštěná a druhého, kde oběť neměla zuby. EU-FET odebral vzorky krve a svaloviny pro analýzu DNA. Oficiální dokumenty EU-FET se podobaly těm z monitorovaných pitev, ale dodatky zahrnovaly také nákresy vnějších zranění vytvořené během pitev.

3. Výsledky

39 těl ze 40 zkoumaných bylo mužského pohlaví a jedno bylo pohlaví ženského. Průměrný věk byl odhadnut  na  43 let. Zásadní tělesné charakteristiky obětí  jsou  uvedeny

v Tabulce 2.  Všech  40  těl  mělo  různý počet  střelných zranění,  která byla  stanovena  jako příčina smrti. Hlavní nálezy jsou uvedeny v Tabulce 3 a Tabulce 4.

Tabulka 2

Fyzické charakteristiky obětí

a Vypočítáno ze středu věkového rozpětí, které bylo odhadnuto během vyšetřování.

b Hlava byla roztříštěna.

            Počet střelných zranění se pohyboval mezi jedním až dvaceti. Jedno zranění bylo nalezeno v šesti případech a přes šestnáct zranění ve dvou případech. Jediné kraniocerebrální zranění bylo zaznamenáno ve třech případech a jediné thoratické zranění bylo zaznamenáno také ve třech případech. Kombinace kraniocerebrálního zranění se zraněním thoratickým  byla nalezena v osmi případech,  s abdomenálními zraněními ve třech případech a s thorakoabdomenálními v deseti případech. Thoratická a abdomenální zranění byla zkombinována v osmi případech. Další kombinace zranění byly nalezeny v pěti případech: zranění páteřní míchy či tepen s abdominálními či thorakoabdomenálními zraněními.

            Z deseti pitev provedených EU-FET mělo sedm obětí frakturu lebky, sedm mělo zlomeniny páteře, osm mělo zlomeniny žeber, dvě měly zlomeniny pánve, dvě měly zlomeniny lopatek a čtyři měly zlomeniny dlouhých kostí. U dalších dvou skupin obětí zranění také zahrnovala poškození některých důležitějších kostí.

            V případě 10 pitev, které provedl EU-FET, měly oběti dohromady 82 vstupních střelných zranění a 8 tangenciálních střelných zranění. 47 vstupních zranění mělo kruhovou podobu a 35 jich mělo nepravidelný tvar. Průměr maximálně 15 mm byl zjištěn u 58 zranění, 15-25 mm u 17 zranění a 25 mm či více u sedmi zranění. Celkový počet  výstupních zranění byl 62. 50 z nich mělo pravidelný tvar a 12 nepravidelný. Okraje 14 výstupních zranění byly roztržené. Průměr maximálně 15 mm byl u 10 zranění, 15-30 mm u 29 zranění, 30-50 mm u 17 zranění a více než 50 mm u šesti zranění. (Obr. 4 a 5).

            Při mikroskopickém zkoumání vzorků kůže nebyl zjištěn cizí materiál kromě vzorku, jenž EU-FET získal během vnějšího ohledávání těl, která byla pitvána  dříve.  V tomto vzorku

Tabulka 3

Zásadní nálezy

a V 11 případech mohl jeden projektil způsobit dvě či více vstupních zranění.

b V 9 případech mohl jeden projektil způsobit dvě či více zranění.

c Pravděpodobně střelba zblízka.

d V čtyřech případech nebyl při autopsiích nalezen materiál zjistitelný rentgenem.

e Rentgenové vyšetření nemohlo být provedeno z technických důvodů v devíti ze 16 vnějších ohledání.

f Kromě povrchových poranění kůže.

g Jedno poranění na paži mohlo pocházet z něčeho jiného než ze střelného zranění.

h V jednom případě nelze úplně vyloučit střelu, která roztříštila hlavu.

i  Informace na základě autopsie, která byla provedena před příjezdem EU-FET.

Tabulka 4

Kombinace střelných zraněnía

a Kromě lehkých poranění tkáně.

b Velmi pravděpodobné.

c V jednom případě včetně poranění krčního obratle.

d V jednom případě velmi pravděpodobné poranění lebky.

e Jedno poranění levé krční tepny kombinované s thorakoabdomenálním zraněním. Jedno poranění tepny na levém   stehně. Jedno poranění pánve s krvácením. V jednom případě poranění krční míchy, hrudníku a břicha.

f Poranění pravé krční tepny kombinované s břišním zraněním.

Obr. 4  Podrobné fotografie třech vstupních zranění způsobených projektily a níže jejich výstupy.

bylo   zjištěno  krvácení a  černý, zrnitý materiál.  Při  vyšetřování  všech  40 obětí,  bylo 12 zdokumentovaných   zranění  odhadnuto  jako  zranění  sekundární, způsobené buď částmi roztříštěného projektilu, zlomenou kostí nebo tlakem (Obr. 6 a 7).

            Při autopsiích vykonaných za přítomnosti EU-FET nebo vykonaných přímo  EU-FET (n = 24) byly během vyšetřování rentgenem nalezeny projektily nebo jejich fragmenty ve 20 případech. V 16 případech byly potvrzeny během autopsie. Menší počet materiálu zobrazitelného na rentgenu nemohl být v dalších čtyřech případech při autopsii detekován kvůli jeho roztříštění. Rentgenové vyšetření bylo možné v sedmi případech ze šestnácti, které byly pitvány dříve. Materiál zobrazitelný rentgenem byl zjištěn v pěti z těchto případů. V devíti případech nemohlo být rentgenové vyšetření provedeno z technických důvodů.

            Směry drah projektilů se většinou různily, ale v 11 případech byla zjištěna značná pravidelnost, což je slučitelné se souvislou střelbou (Srov. obr. 1-3).

  Obr. 5  Podrobné fotografie vstupu projektilu a výstupního zranění.

Menší odřeniny nebo jiná povrchová poškození kůže byla nalezena ve 14 případech. Osm z nich bylo nalezeno v místech, kde kůže nebyla kryta oděvem. Při jedné autopsii monitorované EU-FET bylo jedno poškození nacházející se na rameni vyhodnoceno jako střelné zranění, nicméně není možné zcela vyloučit, že trauma vzniklo jiným způsobem. Kromě toho v jednom případě pitvaném před příjezdem EU-FET, nemohla být určena příčina roztříštění lebky, a tudíž nelze vyloučit jiné zranění než střelné.

            V šesti případech byla zaznamenána poškození, která byla určena jako poškození posmrtná. Jedno z nich vypadalo jako povrchová odřenina kůže na krku. V dalších pěti případech to byla ztráta měkké tkáně, podle odhadu způsobená zvířaty. Ve dvou případech byla  zaznamenána  ztráta ušního  boltce a okolní již  neživé měkké tkáně. Ztráta měkké tkáně

           Obr. 6  Podrobná fotografie výstupního zranění se sekundárním zraněním (šipka).           

v oblasti obličeje a krku se týkala jednoho případu. Ve dvou případech z verifikované skupiny se vyskytla dekapitace. V obou případech zcela chyběl krk a struktury  hlavy od spodní části krční   oblasti   nahoru.   Po  autopsiích  byly z  roztříštěné  lebky  jednoho  případu, z 10 

         Obr. 7  Mikroskopický pohled na okraj jediného vstupního zranění, ve kterém byl nalezen černý zrnitý materiál.

lebečních fragmentů a části krčních obratlů jiného případu odstraněny měkké tkáně. Při analýze DNA, kterou provedl EU-FET, bylo potvrzeno, že torzo a lebeční fragmenty patří k sobě. Známky hryzání byly přítomné na obratlích a na spodku roztříštěné lebky. Okraje poškození kůže obklopující oblasti ztráty tkáně byly v obou případech roztřepené. Žádné krvácení nebylo viditelné. Mikroskopicky nebylo ve vzorcích kůže odebraných z těchto okrajů zjištěno žádné krvácení, reaktivní změny či cizí materiál.

            Výsledky forenzních toxikologických analýz vzorků odebraných při autopsiích, jež provedl EU-FET, byly negativní na alkohol a drogy, včetně zneužívaných drog a rozpouštědel. Nebylo možné přesně stanovit, kolik uběhlo od smrti času, protože nebyla známa teplota a další okolnosti, za kterých byla těla uchovávána před vyšetřováním. Podle předběžné informace od smrti uběhlo přibližně 10 dnů, posmrtné změny tomu odpovídaly. Z toho, že se posmrtné změny u obětí příliš nelišily, bylo usouzeno, že ve všech případech uběhla od smrti stejná doba.

4. Diskuze

            Vyšetřování 40 těl sestávalo z úplných forenzních autopsií s fotografickou dokumentací a videodokumentací, rentgenových vyšetření, histologických a forenzních odontologických vyšetření, analýz DNA a v 10 případech z forenzních toxikologických analýz. EU-FET neměl příležitost odebrat vzorky pro analýzu střelného prachu před tím, než byly oběti přepraveny z místa nálezu. Pokud pravděpodobně došlo ke kontaminaci, jsou výsledky nespolehlivé a jsou otevřené nejrůznějším interpretacím.

            Oběti měly různý počet střelných zranění. Žádná další důležitá zranění nebyla nalezena. Střelná zranění byla tudíž ve všech případech určena jako příčina smrti. Určení způsobu smrti se u EU-FET zakládalo výhradně na nálezech z autopsií. Podle kritérií doporučených Světovou zdravotnickou organizací /3/ lze uplatnit tyto alternativy: vražda, válka či nejisté. Pokud jsou informace vztahující se k okolnostem smrti doplněny nebo potvrzeny, lze určení způsobu smrti modifikovat.

            Většina vstupních zranění měla průměr pod 15 mm. Vnitřní zranění zahrnovala poškození několika důležitých kostí. V 11 případech pravděpodobně došlo k souvislé střelbě. Projektily nebo fragmenty projektilů byly nalezeny v několika z těchto těl. Použitá zbraň tudíž musela být výkonná, relativně malého kalibru, schopná souvislé palby – pravděpodobně útočná puška, ačkoli detailní balistické analýzy nemohl EU-FET provést.

            Šest obětí mělo posmrtná poškození, která s největší pravděpodobností způsobila zvířata. Kromě toho posmrtná dekapitace dvou obětí byla pravděpodobně způsobena zvířaty po těžkých traumatech hlavy /4, 5/. Žádné znaky posmrtného zohavení nebyly přítomny. Bylo stanoveno, že ve všech případech uplynula od smrti stejná doba. EU-FET zaznamenal údaje pro identifikaci obětí. Za potvrzení identity a dopravení obětí příbuzným však byly odpovědné místní orgány.

            Podle původních informací o událostech v Račaku byl počet obětí 45. Nicméně do Ústavu forenzní medicíny Prištinské univerzity bylo dopraveno pouze 40 těl. EU-FET nebyl schopen potvrdit  důkazní řetězec ohledně lokalizace obětí na místě incidentu a jejich převozu do Ústavu forenzní medicíny v Prištině. Finský tým tak nemohl potvrdit, že oběti byly z Račaku. EU-FET také nepotvrdil, jaký byl průběh událostí před tím, než byly oběti dopraveny k autopsii. Detailní zkoumání 40 jedinců se značným množstvím střelných zranění má nicméně svůj smysl, nehledě na to, kde a jak byly zraněni.

            Forenzní zkoumání obětí se střelnými zraněními by mělo zahrnovat rentgenové vyšetření /1, 6-9/, aby bylo možné lokalizovat projektily nebo jejich fragmenty, které by jinak nebylo možné nalézt. V případě mnohačetných střelných zranění může být složité zhodnotit, která zranění jsou průniky, pokud projektily nejsou nalezeny uvnitř obětí. Rentgenové snímky také slouží jako ilustrativní dokument.

Úlohou forenzního vyšetřování je odborná a detailní dokumentace biologických faktů. Z těchto objektivních dokumentů pak mohou odpovědné autority zčásti vyvozovat své závěry. Forenzní vyšetřování obětí politického či etnického konfliktu má  kromě dokumentace své opodstatnění v tom, že vyšetřování definuje okruh pravděpodobného a může eliminovat jisté verze událostí. Určení průběhu událostí se skládá z mnoha prvků. Spekulace o různých možnostech mohou být  podloženější, pokud jsou stanoveny jisté limity, včetně těch, které jsou vymezeny lékařskými údaji.

            Mandát forenzních expertů by měl být přesně určen, aby se předešlo nerealistickým očekáváním a nejistotám ohledně jejich úlohy. Forenzní patologové mohou určit příčinu a způsob smrti a zaznamenat další zranění, patologické změny a fakta pro identifikaci. Určování důvodů událostí, jejich politické a morální významy či spojení obětí s politickými či jinými organizacemi jsou otázky, které leží mimo rámec forenzní vědy. Toto by si měly uvědomit úřady a také forenzní vědci sami. Forenzní patologové EU-FET nepřijali žádné mínění, které by se týkalo aspektů mezinárodního práva.

            Vyšetřování většího množství obětí během krátkého časového období  není možné provádět na mnoha místech. Dokonce i když je možné vyšetřování po materiální i odborné stránce provádět s místními experty, přítomnost či účast nezávislých expertů často zvyšuje důvěryhodnost vyšetřování. Na vyšetřování obětí z Račaku se společně podíleli forenzní experti z Jugoslávie, Finska a Běloruska. Tato dvojí kontrola byla přínosná, neboť forenzní patologové zřídkakdy  pracují pod takovým tlakem mezinárodní publicity. Přes určité rozdíly v praktických otázkách, v tom, jak odlišné školy dosahují konečného výsledku, byly pitevní nálezy prodiskutovány v plné profesionální shodě.

            Při zkoumání obětí z Račaku bylo 60% obětí pitváno buď námi, nebo v naší přítomnosti, v případě 40% obětí jsme provedli vnější ohledání. Konečné závěry byly v obou skupinách stejně silné. Když je počet obětí větší a utržená zranění si jsou podobná, není význam izolovaných zranění vždy tak velký, jak tomu je při vyšetřování jednotlivého případu vraždy, sebevraždy či nehody. Větší význam má úplnost. Některé z obětí tudíž mohou být vyšetřovány méně detailně na základě důkladného prozkoumání několika dalších obětí.

            Jugoslávské autority po vyšetřování informovaly média, že neexistují důvody pro to, aby byla vznesena obvinění proti srbské policii ohledně incidentu v Račaku. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) nicméně obvinil pět jugoslávských představitelů, včetně prezidenta SRJ, ze zločinů proti lidskosti a porušení zákonů a zvyklostí války. První ze sedmi obvinění je založeno na událostech v Račaku /10/.

Poděkování

            Autoři chtějí poděkovat všem ostatním členům EU-FET: forenznímu odontologovi Mattimu Turunenovi, forenzním vyšetřovatelům Penttimu Kiviniemimu, Tapiovi Lainemu, Kyöstimu Lempinenovi, Rainiovi Niskanenovi a Mattimu Orasmaaovi, autoptivním laborantům Markovi Jokinenovi a Mattimu Hyttinenovi, rentgenovým technikům Petrimu Holopainenovi a Seppovi Tyyneläovi, styčnému důstojníkovi Jounimu Rinnemu, tajemnici týmu Kaije Saarele, a zvláště pak vedoucí týmu Heleně Rantě, DDS, Ph.D. Jsme velmi vděčni Ministerstvu zahraničních věcí Finska a jeho diplomatům, kteří prostřednictvím své profese podpořily náš výzkum v Prištině. Rádi bychom také poděkovali Forenzní toxikologické divizi, Histologické laboratoři a Laboratoři DNA při Katedře forenzní medicíny Helsinské univerzity. Autoptivnímu laborantu Karimu Suomelovi patří poděkování za vytvoření obrázků.

 Odkazy

  /1/ United Nations, Office of legal affairs: guidelines for the conduct of United Nations inquiries into allegations of  

     massacres, 1995, str. 1-108.

  /2/ International Criminal Police Organization (Interpol), Disaster victim identification guide, 1998, str. 1-66.

  /3/ World Health Organization International statistical classification of diseases and related health problems, 10. revidované                

       vydání, Ženeva, 1992.    

  /4/ W. D. Haglund, D. T. Reay, D. R. Swindler, Tooth mark artifacts and survival of bones in animal scavenged human

       skeletons, J. Forensic Sci. 33 (1988) 985-997.

  /5/ W. D. Haglund, D. T. Reay, D. R. Swindler, Canid scavenings/disarticulation sequence of human remains in the Pacific

       northwest,  J. Forensic Sci. 34 (1989) 587-606.

  /6/ A. V. Fatteh, G. T. Mann, The role of radiology in forensic pathology, Med. Sci. Law 9 (1969) 27-30.

  /7/ K. T. Evans B. Knight, Forensic Radiology, Blackwell, Oxford, 1981, str. 89-99.

  /8/ G. D. Dodd III, R. F. Budzik Jr., Identification of retained firearm projectiles on plain radiographs, AJR 154 (1990) 417-

       475

  /9/ J. M. Messmer, Radiology of gunshot wounds, in: B. G. Brogdon (Ed.), Forensic Radiology, CRS Press, Boca Raton,

       1998, str. 209-223.

/10/ Indicment of the prosecutor of the International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia, 22. květen 1999.

J. Rainio, K. Lalu, A. Pentillä

Přeložil Karel Hyka

ZDROJ: Independent forensic autopsies in an armed conflict: investigation of the victims from Racak, Kosovo (Forensic Science International, sv. 116, 2001/2, str. 171-185).

[Poznámka překl. k článku finských patologů. Článek shrnuje poznatky, ke kterým dospěl finský forenzní expertní tým EU při zkoumání 40 těl nalezených 16. ledna 1999 v kosovské vesnici Račaku. Finský EU-FET, který vedla patoložka Helena Ranta, při pitvách úzce spolupracoval  s jugoslávsko-běloruským týmem forenzních expertů, který vedl prof. Dobričanin. Podle vyjádření finských patologů v tomto článku, „byly pitevní nálezy prodiskutovány v plné profesionální shodě.“ Podobně se vyjádřil také prof. Dobričanin. „S finskými lékaři jsme měli dobré vztahy, šlo o běžnou, vysoce profesionální práci. Shodli jsme se na všech 40 posmrtných zprávách. Do poslední řádky! Nebyl zde žádný rozdíl v nálezech nebo odlišná vyjádření ohledně příčiny smrti” (zde). Helena Ranta však 17. března 1999 vystoupila na tiskové konferenci se svým míněním, „že nic nenasvědčuje tomu, že by dotyčné osoby byly něčím jiným než neozbrojenými civilisty“ (zde). Incident v Račaku pak posloužil jako casus belli pro následný útok NATO proti Jugoslávii. V této části ruského dokumentu o Kosovu z roku 2007 „Край - Обречeнные на изгнание“  (Země - Odsouzení k vyhnanství, anglicky překládáno jako: Area - Fated on Exile, srbsky: Kraj - osudjeni na progonstvo) se Ranta vyjadřuje o tom, že vedoucí Kosovské verifikační mise OBSE William Walker byl nespokojen s výsledky, ke kterým EU-FET dospěl. Totéž potvrzuje také životopis Ranty z roku 2008, podle kterého Walker neúspěšně požadoval, aby výsledné zprávy hovořily o Srbech „dostatečně silným jazykem.“ V životopisu se také hovoří o obdobném nátlaku ze strany finského ministerstva zahraničí (zde). Z tohoto důvodu nebyly zprávy EU-FET nikdy zveřejněny, jediným zdrojem informací je tento článek tří forenzních patologů, který však vyšel až po válce v roce 2001. (Na internetu se objevily pouze nekvalitní skeny Zprávy o vyšetřování místa činu – Report of Scene Investigations, které jsou zde mylně označeny za Racak Autopsy Reports. Toto vyšetřování EU-FET prováděl v listopadu 1999 a v březnu 2000). Závěry popsané v článku finských patologů protiřečí řadě zavedených mýtů a lží, které byly o incidentu v Račaku vysloveny. Např. Bill Clinton 19. února 1999 na tiskové konferenci řekl: „Měli bychom si pamatovat, co se stalo v lednu ve vesnici Račak - nevinní muži, ženy a děti byli vzati ze svých domovů, přivedeni do rokle a nuceni pokleknout do špíny a zastřeleni - ne kvůli tomu, že by něco udělali, ale pouze kvůli tomu, kým byli“ (zde). Obvinění za masakr v Račaku tvořilo součást řady obvinění ze zločinů, která  byla vznesena proti Slobodanu Miloševićovi et al. Tento incident však byl jediným z údajných masakrů Albánců v Kosovu, ke kterému došlo ještě před intervencí NATO v Jugoslávii. Po Miloševićově smrti 11. března 2006 pokračoval proces se spoluobviněnými. 13. července 2006 ICTY rozhodl, že případ Račak bude odstraněn z obžaloby pro nedostatek důkazů (zde).]