Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 16 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Uprchlíci v kontejnerech, bez koupelen a postelí Email

Pondělí,20.září2010 

alt

V uprchlickém táboře „Salvatore“ nedaleko Bujanovce žije v nelidských podmínkách už jedenáct let kolem 350 uprchlíků, převážně Romů, většinou vyhnaných z Kosova. Nejvíce jich je z Gnjilanu a Vitiny, o něco méně z Kosovské Kamenice a Uroševce.

Mnohé rodiny se rozrostly v kempu, kde lidé umírají a rodí se v prostředí, které je jinak možné vidět pouze ve filmech.Toto místo má daleko od názvu, který v překladu z italštiny znamená „Spasitel“.

Jeho obyvatelé spí na podlaze, v 11 kontejnerech a nespočetných stanech. Nemají koupelny, postele,stoly …

Táborem nás provádí Gaster Abdulahi, neoficiální „šéf“ tábora.Žije zde 11 let a zná všechny jeho obyvatele. Vede nás úzkými uličkami, mezi stany a plechovými kontejnery, kde je v každém rohu cítit „dech“ neštěstí a bídy. Jedinou civilizační vymožeností je kašna uprostřed tábora, kde jsme zastihli Feridu Memedović z Kosovské Kamenice, jak pere prádlo.

-Už se nechci fotografovat, všichni sem přicházejí, aby nás fotografovali, a slibují nám nové, normální ubytování a my stále žijeme v těch nejhorších podmínkách. Začíná další zima a mám strach z toho, co bude – říká pro Press zklamaná Ferida, dodávaje, že nikdo z tábora nepracuje a většina dětí ani nechodí do školy.

Očekává se krok Rady obce

V kolektivních záchranných ubytováních v Bujanovci žije celkem 406 lidí,uprchlých z Kosova. V táboře „Salvatore“ jich oficiálně žije 240. Dalších sto lidí se později přistěhovalo z Makedonie. V komisariátu pro uprchlíky říkají, že lidé dostávají 57 dinárů na osobu denně a jídlo jim poskytuje Červený kříž.

-Vypracoval jsem akční plán pro konkurs na donaci. Donátoři by financovali stavbu bytů nebo některého jiného typu ubytování pro tyto lidi, ale plán čeká na další zasedání Obecní rady v Bujanovci - doufám, že bude akceptován, říká Siniša Kovačević, pověřenec komisariátu pro uprchlíky v Bujanovci.

Denní příděl komisariátu pro uprchlíky je bochník chleba na osobu a jedna porce nějakého jídla. K tomu jeden až dva šálky čaje. Polonahé dětí běhají kolem nás. Hrají si svým způsobem. Rodina Memedi má sedm dětí. Djemalj i Ljuida jsouz Kosovské Kamenice a s úsměvem vyprávějí, jak jim tento tábor přinesl štěstí.

-Máme šest dcer a před třemi lety se nám konečně narodil syn.Často v žertu říkáme, že se nám Bujanovac poštěstil,děti jsou živé a zdravé a to je nejdůležitější. Snad se někdo slituje a dá nám nějaké místo pro bydlení.

V jednom z plechových domků se odehrává strašidelná scéna. Nemocná stará žena Dosta Jovanović z Vitiny leží bezmocně na podlaze a klepe se. Její dcera rozhořčeně říká, že již mají dost slibů:

 

-Všichni sem chodí, aby nás fotografovali a co my z toho máme?Co myslíte, jak se cítím, když se dívám na bezmocnou, umírající matku a nemůžu ji pomoci.

Nemám jí ani co obléknout. Nikdo si nezaslouží takovou smrt. Příště, až nás přijde navštívit nějaký politik, něčím ho uhodím, protože my jim sloužíme jen pro reklamu – rozhořčeně říká dcera.

U východu z tábora potkáváme hrající si holčičku. Kolem prochází skupina dětí, jdou do školy. Život tady musí běžet.Vyprovázejí nás: “Viděli jste jeden obyčejný den v táboře„Salvatore“….

Překlad:Nataša Kević,Zdroj:http://www.pressonline.rs/