Pondělí, 29. Srpna 2011/ Scott Taylor

Od doby, co se kanadská konzervativní vláda rozhodla v polovině července 2011 zveřejnit totožnost osob podezřelých z válečných zločinů, které žijí v Kanadě, bylo úřadům předáno již sedm z 30 uprchlíků. Před několika měsíci jsem náhodně potkal jednoho prominentního válečného zločince na zbrojním veletrhu evropských firem. Bohužel ale není na kanadském seznamu hledaných osob.Agim Çeku se na této předváděcí akci nepotloukal jen tak bezcílně. Veletrhu se účastnil jakožto současný ministr kosovských bezpečnostních sil, aby tam nakoupil nové zbraňové systémy. Çeku, etnický Albánec z Kosova, udělal úspěšnou kariéru v bývalé jugoslávské armádě.

Když se Jugoslávie začala v roce 1991 rozpadat, Çeku dychtil po boji proti Srbům a rychle vstoupil do nově vznikající chorvatské armády.

Kanadští příslušníci mírových jednotek OSN se s Agimem Çeku poprvé setkali v září 1993. V tomto kriticky důležitém období populace etnických Srbů v regionu známém jako Krajina doufala, že se odtrhne od Chorvatska následujíc tak chorvatské vyhlášení nezávislosti na Jugoslávii z roku 1991. Ve snaze o rozdrcení těchto srbských separatistů podnikli Chorvati ofenzívu proti Krajině, která začala bitvou v tzv. medacké kapse. Tyto útoky byly zpočátku úspěšné a Chorvati rychle přemohli slabou srbskou domobranu a obsadili čtyři vesnice.

Ale po úspěšné intervenci kanadského 2. praporu lehké pěchoty „Princess Patricia“ a francouzských mírových jednotek OSN se chorvatské jednotky z Medaku stáhly.

Jak Kanaďané postupovali, tak brzy učinili hrůzné nálezy ostatků Srbů, kteří byli Chorvaty v této kapse zajati. Muži, ženy, děti a dokonce živý inventář a domácí zvířata byli pozabíjeni před stažením chorvatských sil. V rámci tohoto nasazení se kanadští vojáci střetli s chorvatskými silami v největší bitvě, ve které Kanada bojovala od konce korejské války. Agim Çeku nebyl pouze ve štábu plánujícím operaci v medacké kapse, ale byl skutečně přítomen na frontových liniích, aby měl přímou kontrolu nad etnickým vybíjením. Víme to, protože byl (možná kanadským vojákem) zraněn ve vesnici Gospić a strávil několik následujících měsíců léčbou svých zranění v záhřebské nemocnici. Do léta 1995, kdy Chorvati podnikli masivní ofenzívu s kódovým označením „Operace Bouře“, aby opět získali plnou kontrolu nad Krajinou, se Çeku plně zotavil. Byl povýšen do hodnosti brigádního generála a stal se velitelem veškerého chorvatského dělostřelectva.

Před tímto chorvatským přepadem uprchlo téměř 200 000 etnických Srbů, kteří si velmi dobře pamatovali na masakr v Medaku. Důstojníci kanadské armády opět podali svědectví o činech Agima Çeku, protože chorvatské dělostřelectvo ignorovalo nařízení OSN a záměrně ostřelovalo prchající kolony neozbrojených srbských civilistů.

Veškerý důkazní materiál shromážděný Kanaďany a jejich žádosti o obvinění k ničemu nevedly, protože americké a britské vyšší vedení v Agimovi Çeku vidělo užitečný nástroj.

Když se v roce 1999 NATO připravovalo na intervenci v Kosovu, Çeku byl jmenován velitelem UÇK, ačkoli se dobře vědělo o jeho údajných válečných zločinech v Chorvatsku.

Po okupaci Kosova Severoatlantickou organizací a během jeho deset let trvajícího boje o dosažení statusu nezávislého státu, Çeku zůstal přední politickou figurou a na krátkou dobu se stal i předsedou vlády.

Na základě důkazního materiálu, který předložila srbská vláda, byl na Agima Çeku již před delší dobou vydán zatykač Interpolu kvůli obviněním z válečných zločinů. Během posledního desetiletí několik zemí, včetně Slovinska, Maďarska a Bulharska, Agima Çeku skutečně na základě zatykače Interpolu zadrželo, ale americké ministerstvo zahraničí pokaždé uplatnilo svůj vliv a zajistilo mu propuštění.

Jelikož jsou Kanaďané do věci silně zapojeni jakožto očití svědci jeho zločinů a myslí-li Kanada vážně své úsilí přivést takové zločince před spravedlnost, zaměřme se na to, jak dostat Agima Çeku za mříže. Neméně si to zaslouží i kanadští vojáci, kteří o jeho brutálních činech podali svědectví.

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=26069, překlad: Karel Hyka

Scott Taylor je bývalý kanadský voják. V současnosti pracuje jako vojenský analytik a válečný zpravodaj. Je editorem a vydavatelem časopisu Esprit de Corps. V roce 1996 získal Quill Award za vynikající práci v oblasti literatury a téhož roku získal Alexander MacKenzie Award za vynikající novinářskou práci. Ve svých knihách kritizoval západní intervenci v Kosovu a Iráku. O balkánské problematice pojednávají jeho knihy Inat: Images of Serbia and the Kosovo Conflict (2000), Diary of an Uncivil War: The Violent Aftermath of the Kosovo Conflict (2002) a Unembedded: Two Decades of Maverick War Reporting (2009). Taylor také vystupuje v dokumentárním filmu o rozbíjení Jugoslávie The Weight of Chains, který v roce 2010 natočil Boris Malagurski.