Středa, 23. listopadu 2011

Klina – Padesátka srbských navrátilců do vesnic Opraške, Žač, Srbobran, Rudnice a Berkovo v okrscích Istok a Klina v Metochijské kotlině, zaslalo kosovským, mezinárodním a srbským institucím poslední apel, kterým žádají, aby jim byla zajištěna alespoň minimální bezpečnost. „Pokud příslušné instituce, zejména KFOR, nezvýší svou přítomnost a neposkytnou záruky toho, že se zastaví vraždění, vyhrožování, vydírání, nekonečné vykrádání

navrátileckých domů a krádeže, rozhodli jsme se opět v uprchlické koloně přes Peć a Rožaje vyhledat záchranu na bezpečnějším území,“ píší tak v apelu tj. posledním upozornění navrátilců, jejichž životy se zúžily na strach a úzkost, a jak říkají, lži a sliby, kterými je během předchozích měsíců zasypaly orgány, které návrat uprchlíků mají na starosti.

V těchto navrátileckých vesnicích nacházejících se v blízkosti sídel albánských extremistů, bylo od začátku tohoto roku ukradeno několik traktorů, vícero aut a desítka krav, a bylo vyloupeno asi deset sotva dostavěných domů.

„Toto už není život. Ve dne v noci stojíme venku a hlídáme, neboť po zuby ozbrojení kriminálnici už neváhají vtrhnout sem i za bílého dne a nejen v noci,“ souhlasí s ostatními navrátilci Nebojša Drljević a říká, že každou noc s dvanáctiletým synem Dušanem hlídají před stájí, kde pod zámkem drží krávu, na které závisí přežití pětičlenné rodiny.

„Nevím kde je konec této nejistotě a strachování. Nebojím se, neboť jestli je mi souzeno, zemřu, ale už se nedá snášet tlak, kterému jsem nepřetržitě vystaven. Mám strach o děti.“ Obviňuje KFOR z toho, že Žač a ostatní navrátilecké vesnice v Osojanské kotlině lehce přenechal.

Navrátilci věřili, že doba nejistoty, alespoň přes den, skončil. Domnívali se, že KFOR by se jen tak nerozhodl přenechat roli „hlídače holých životů“ kosovské policii.

Vesna Maliković, vedoucí kanceláře pro návrat v Istoku říká, že ona sama byla vykradena a že v Srbobranu zůstala jako jediný srbský obyvatel, a že se rozhodla setrvat až do konce.

„Nevím, jestli jiné řešení existuje. Ptali jsme se a žádali, aby nás chránili, a chtěli jsme zkusit ukázat naším příkladem, že návrat je možný a udržitelný. Bohužel to zůstalo pouhým snem, neboť žijeme pořád ve strachu bez jakékoliv ochrany a jakékoliv možnosti se na někoho obrátit o pomoc.“

Drljević říká, že poslední kapkou bylo, když nedávno došlo k vraždě Srba z Dobruše v okrese Istok, neboť to rozladilo i ty nejodvážnější a nejoptimističtější, kteří věřili v možnost svobodného života ve svém.

„Jsem pevně rozhodnutý, že s dětmi odejdeme, neboť toto se už dále nedá snášet. Stanovili jsme si lhůtu dvacet dní, a pokud od KFORu nezískáme garance, myslím si, že nás už nic neodvrátí od plánovaného stěhování“ – s hořkostí a smutkem mluví Drljević, který je zklamán také představiteli srbských úřadů, protože od nich dávají ruce pryč.

Aktivní v terénu

Ministr pro návrat uprchlíků a komunity ve vládě Kosova Radojica Tomić nedávno prohlásil, že posílenými aktivitami ministerstvo usiluje o to, aby zabránilo negativním následkům, které ve zbytku Kosova a Metochie nevyhnutelně vyvolávají tenze na severu Kosova. Představitelé tohoto ministerstva jsou v terénu 24 hodin denně, aby mohli včas reagovat a zabránit jakékoliv akci, která by mohla ohrozit bezpečnost navrátilců, zejména těch v Metochijské kotlině a v izolovaných srbských a menšinových střediscích.

Zdroj: http://www.pravda.rs/2011/11/17/vracamo-se-u-srbiju-kao-izbeglice/ , překlad: nk