1. Úvod

V posledním desetiletí vyšlo mnoho mezinárodních a lokálních publikací, které se pokoušely sumarizovat situaci organizovaného zločinu na Balkáně. Mediální obrazy tohoto regionu opakovaně líčily témata nepřátelství, násilí a organizovaných kriminálních aktivit. Společně s tématy rozpadu a složitosti se násilí a organizovaný zločin staly součástí toho, co výraz „Balkán“ evokuje a obestírá. Zatímco představa Balkánu jako permanentního „přirozeného“ zdroje násilí a nestability v Evropě časově předchází 1. světovou válku, novou platnost tato představa získala zvláště během a po válkách o jugoslávské dědictví (v 90. letech). Balkánský region je nicméně obýván sedmi velkými národy a množstvím etnik, přičemž všechny mají svou jedinečnost a určující rysy. Nedávno jedno z těchto etnik obzvlášť upoutalo mezinárodní pozornost.

Podle mnoha zdrojů jsou etničtí Albánci masívně zapleteni do nejrůznějších kriminálních aktivit. Mnoho zločineckých skupin etnických Albánců hbitě převzalo kriminální trhy po celé Evropě. Do obecného povědomí se zapsaly jako jedna z hlavních hrozeb pro EU a Norsko. [1]