Kdyby se někdo (nedej Bůh) chtěl
informovat o turistické nabídce Kosova, navštívil by zřejmě oficiální webové
stránky kosovského ministerstva obchodu a průmyslu www.visitkosovo.org. To, co se na nich dočte, vyrazí dech
každému, kdo má alespoň základní vzdělání.
Předně na nich nenajdete ani jednu jedinou zmínku o životě a vlivu Srbů na tuto
oblast. O kostelech a klášterech, které Srbové budovali od raného středověku
dodnes patří srbské pravoslavné církvi, se píše jako o objektech, které
postavili „albánští mistři"
a které byly využívány k vykonávání náboženských obřadů „ilyrsko - albánského"
obyvatelstva již od 4. století. Vybudovány jsou údajně v „albánsko - byzantském" a „římsko
- byzantsko - gótsko - albánském" slohu. Vedle těchto „mouder" je umístěna
fotografie kláštera Gračanica, jednoho z nejvýznamnějších památníků
srbského a evropského kulturního dědictví.
Koncem
minulého roku vyšla v Bělehradě kniha „Dary
milosrdného anděla“ od Mirjany Andželovič-Lukičové,
penzionované odbornice na výbušniny ze srbského vojensko-technického institutu.
Tématem
publikace jsou účinky munice s ochuzeným uranem na lidi a životní prostředí.
Průmysl válečné ekonomiky lpí na této technologii, a co je smutné, tento
prostředek je typický pro arzenál demokracie, teroristé ani diktátoři takovou
technikou nedisponují. A zatímco ekologové lehají před vlaky s jaderným
odpadem, jejich vlády ho sypou na hlavy civilistů po celém světě.
Už na obálce knihy jsou šokující fotografie tří zesnulých
důstojníků srbské armády – plukovníka Lukiče (manžela autorky), plukovníka
Vasilijeviče, náčelníka institutu leteckých sil, a majora Vukanoviče, náčelníka
úseku pyrotechniky vojenského institutu v Bělehradě, kteří byli společně
pověřeni úkolem v terénu zkoumat škody způsobené bombardováním NATO v roce
1999. Všichni tři pracovali na řešení problému s následky použití munice s obohaceným
uranem. Všichni tři jsou mrtví.
Kosovo 
